Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Ohrožené památky Vysočiny

 

Památkový fond kraje Vysočina je velice bohatý a různorodý. Od roku 1990 bylo mnohé zachráněno, a všem, kteří malým dílem přispěli, patří dík. Přesto zůstává mnoho památek, kterým rychlejší či pomalejší zánik stále hrozí. Cílem výstavy je upozornit na různorodost problémů a přiblížit hodnoty, které většina společnosti bere jako samozřejmé a až v okamžiku zániku si uvědomí jejich jedinečnost.
 

Výstava, kterou připravilo ÚOP NPÚ v Telči, si klade za cíl na zlomku příkladů ukázat různorodost tzv. ohrožených památek, které svojí skladbou jen kopírují samotný památkový fond kraje. Důvodem jejich havarijního stavu nebývá pouze nezájem vlastníků. Mohou jím být dlouhodobě nevyjasněné vlastnické vztahy, nevhodné stavební úpravy v minulosti, nemožnost najít památce odpovídající využití tak, aby "žila" ad. Mnoho památek se po roce 1990 vrátilo původním majitelům či jejich potomkům ve velmi špatném stavu, některé skončily v rukou spekulantů.

Výčet je zlomkem problémů, s nimiž se památkáři mohou při práci setkat. Veřejnost si přitom málokdy uvědomuje roli Národního památkového ústavu (dále jen NPÚ). Tu vymezuje zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, a NPÚ přiznává v systému památkové péče funkci odbornou, poradní, případně odborně metodickou. Výkonnou složkou jsou pracovníci obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů a ministerstva kultury, do jejichž gesce spadá také rozdělování peněžité podpory jednotlivých dotačních programů na obnovu památek.

Přehlídku doplnila dvojice panelů s příklady obnovy objektů, a to již ukončené (roubenka v Kuklíku), či ještě probíhající (zámek Osová). V obou případech je výsledek společným dílem vlastníků a odborné i výkonné složky památkové péče. Poděkování zaslouží nejen majitelé výše zmíněných objektů, ale všichni vlastníci kulturních památek, kteří si uvědomují, že vlastnictví především zavazuje a v rámci svých možností se snaží hodnoty svého majetku zachovat pro příští generace. Nemalou měrou k obnově a údržbě památkového fondu přispívají také obce a občanská sdružení.

 

Výstavu můžete vidět v průběhu roku 2011:

 
30.4. – 29.5. 2011              SZ Náměšť nad Oslavou
1.6. – 3.7. 2011                 SZ Telč
5.7. – 31.7. 2011               SH Lipnice nad Sázavou
2.8. – 28.8. 2011               zámek Jemnice
30.8. – 2.10. 2011             SZ Jaroměřice nad Rokytnou
24.11. 2011 - 15.1. 2012    Muzeum Vysočiny v Jihlavě
 
 
Výstava prezentuje tyto ohrožené památky kraje Vysočina:
 
  • Bělský dvůr situovaný jižně od obce Koberovice patřil v minulosti mezi jeden z devíti hospodářských dvorů Želivského kláštera.
  • Borovnice, venkovský obytný dům situovaný v zahradě větší hospodářské usedlosti čp. 42, který je příkladem autenticky dochované lidové architektury z 19. století na Žďársku.
  • zámek Brtnice, vývojově složitý areál s rozsáhlým středověkým jádrem a renesančním severním křídlem s dochovanou třípodlažní arkádou z období kolem roku 1590, jehož autorství je připisováno Baldassare Maggimu.
  • zámek v Červené Řečici, bývalé správní i hospodářské centrum pelhřimovského dominia pražského biskupství. Rozsáhlý areál nepravidelného šestibokého půdorysu vznikl renesanční přestavbou v 16. století. Mezi cenné architektonické prvky patří především figurální sgrafitová výzdoba fasád, vysoké renesanční štíty, lunetová římsa či hřebínkové klenby. 
  • zámek v Jemnici, původně gotický hrad, který byl postupně přestavěn na renesanční zámek a barokní sídlo, poslední majitelé, rodina Pallavicini (1841–1945), přestavěli ve stylu druhého rokoka.
  • Herálec, stavení čp. 40 - zemědělská usedlost z 19. Století, krytá sedlovou střechou s valbičkou a podlomenicí, je trojdílného půdorysu a zahrnuje síň se zbytky černé kuchyně, obytnou světnici s komorou a chlévy. Obytná část má roubenou konstrukci na podezdívce a část hospodářská je vyzděna z kamene a sklenuta plackovými klenbami. 
  • Mauzoleum rodiny Pallavicini – poslední majitelé jemnického zámku vybudovali návrší u silnice na Chotěbudice v letech 1901-1902 neoklasicistní rodinné mauzoleum. Jeho návrh vypracovali vídeňští architekti Otto Hofer a Wilhelm Zech, výzdoba interiérů je dílem V. Matuscheka, S. Hausera a A. Franciniho. Sochařská výzdoba s ústředním oltářem a monumentálním křížem Consummatum est od Ignáce Weiricha je z roku 1902, kříž je považován za jeho nejlepší dílo.
  • zámecký areál Košetice - reprezentativní barokní rezidence s bohatou sochařskou výzdobou, jejíž původ je připisován dílně Matyáše Bernarda Brauna. Patrový dvoukřídlý zámek obklopovaly dva francouzské parky s jezírky a fontánami, anglický park s panskou oborou a hospodářský dvůr s pivovarem. Konečnou podobu získal areál počátkem 20. století v duchu historismu.  
  • Kuklík, dům čp. 37 - roubený přízemní dům s kamennou podezdívkou je příkladem rozptýlené venkovské zástavby charakteristické pro obec Kuklík. Štít s jednoduchou lomenicí od stavby opticky odděluje podlomenice, do objektu se vstupuje z boku a nad vstupem zůstal zachován vikýř seníku. Sedlová střecha s valbičkami nad oběma štíty je po obnově opět pokryta šindelem.
  • zámek Osová – původně vodní hrad v Osové prošel několika stavebními úpravami v renesanci, zásadní však byla barokní přestavba po roce 1710. Tehdy vzniká čtyřkřídlá uzavřená dispozice s vnitřním nádvořím lemovaným přízemními pilířovými arkádami. Po roce 1830 Haugwitzové přestavují objekt na reprezentativní zámecké sídlo obklopené parkem s drobnými stavbami, vodotečemi a rybníky, které malebně souzní s okolní krajinou.
  • ohrožené varhany kraje Vysočina – zmíněny jsou cenné varhany např. v Opatově u Třebíče, klášterní varhany z roku 1752 v Pohledu, varhany z 1. poloviny 18. století v klášterním kostele ve Žďáru nad Sázavou, varhany v Heralticích, Panských Dubenkách nebo v Daňkovicích. Památkově chráněné varhany ze Senožat, Pohledu a Pacova, stejně jako cenné nástroje z 18. století, které stojí v zapadlých venkovských kostelech – např. Počátky - hřbitovní kostel, Krásné, Hojovice, barokní varhany v kapli sv. Kateřiny u Počátek atd.
  • hájovna Liboháj, Chotěboř – hájovna z 1. poloviny 19. století je ojedinělou empírovou stavbou a patřila k oblíbeným výletním místům, kam se chodilo z Chotěboře za zábavou. Nejzajímavějším prvkem je na osu umístěný vstupní rizalit s dórskými sl
  • zámek Plandry - rozsáhlý zámecký areál byl založen po roce 1730 na místě staršího poplužního dvora. Dnes již zbořenou budovu zámku s oranžerií obklopoval hospodářský dvůr, anglický park a dva rybníky. Areál doplňuje lipová alej vedoucí k barokní kapli sv. Jana Nepomuckého. V roce 1945 proběhla konfiskace objektu, později zde hospodařilo zemědělské družstvo a během následujících let areál naprosto zdevastovalo.
  • zámek v Ronově nad Sázavou – ve druhé polovině 19. století byl v malé zahradě vystavěn na obdélném půdorysu pseudobarokní jednopatrový zámeček. Okenní otvory jsou lemovány šambránami s rostlinnými motivy a bohatými parapetními výplněmi. Součástí romantického areálu byl mostek a grotta ve skále za potokem, obojí je v současnosti odděleno od stavby plotem. V první polovině 20. století byla k rezidenci přistavěna na západní straně prosklená veranda.
  • vápenka Trhonice - pozůstatky vápenky nalezneme v lesním porostu při cestě z Jimramova do Poličky. Provoz vápenky, zvané Chládkova, byl ukončen v roce 1958, a ačkoli byla o čtyři roky později rekonstruována, pálení vápna v ní již nebylo nikdy obnoveno. V současnosti je na místě patrná pouze šachtová vápenná pec s cihelným komínem, čtvercová provozní budova, která pec obklopovala, byla zbořena v 70. letech minulého století.
  • kostel sv. Víta v Zahrádce u Ledče nad Sázavou - jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem byl vystavěn po roce 1219 v románském slohu v místě starší sakrální stavby. Později byl přestavován ve slohu gotickém a barokním. Všechny přestavby respektovaly předchozí stavební etapy a nám se tak mj. dochovaly na stěnách zbytky gotických maleb ze 14. století. Ty jsou však, stejně jako stavba, v havarijním stavu. S vybudováním vodní nádrže Želivka v letech 1970-1976 došlo k radikálnímu zhoršení vlhkostního režimu stavby, která se navíc dostala do nepřístupné části pásma ochrany vodního zdroje. Najít pro objekt využití je tak téměř nemožné, přesto se od roku 2001 snaží kostel zachránit občanské sdružení Přátelé Zahrádky.
  • barokní fara ve Zhoři - společně s gotickým kostelem a zvonicí představuje fara nejstarší část obecní zástavby. Areál původně tvořila obytná budova, kolmo navazující trakt chléva a kůlen a samostatně stojící roubená stodola. Celek uzavírala kamenná zeď s vjezdem a brankou. Fara byla až do padesátých let ve vlastnictví římskokatolické církve. Až do roku 1990 hospodářské objekty využívalo Jednotné zemědělské družstvo, avšak ani poté nedošlo k zásahům, které by alespoň zastavily destrukci trvající téměř půl století.
  • Most zvaný Loupežnický - byl součástí staré zemské cesty spojující Jihlavu a Brno. Usuzuje se, že jej zbudoval stavitel Antonín Vlach v roce 1593, někteří však dávají jeho vznik do souvislosti s budováním tzv. císařské silnice za vlády Marie Terezie kolem poloviny 18. století. V minulosti byl považován za nejvyšší most u nás, proto se mu přezdívalo také Vysoký. Jeho používání skončilo roku 1937, kdy přestal vyhovovat rostoucímu provozu a severněji byla postavena nová trasa silnice. Vysoký zděný jednoobloukový most překlenuje strmě zaříznuté údolí Radslavického potoka. Impozantní mostní dílo je dnes ukryto v areálu místní skládky odpadů.
  • Vilémov, osada Klášter - farní kostel sv. Václava byl postaven v roce 1726 na základech gotické stavby z klášterního areálu, z původního kostela byla do interiéru přenesena mramorová křtitelnice a část náhrobků. Boční oltáře sv. Maří Magdaleny a sv. Rodiny jsou jako celek jedinečné; jejich architektura ovlivněná slohem barokní gotiky, který proslavil J. B. Santini, je výtvorem neznámých umělců. Celý prostor korunuje rokokový hlavní oltář z roku 1773 zasvěcený sv. Václavu. Problémem mobiliáře je dlouhodobá absence kvalitní údržby. Veškeré dřevěné prvky jsou natolik zničeny dřevokazným hmyzem, že hrozí samovolné zhroucení částí architektury oltářů a figurálních dřevořezeb. Snahou památkářů je zajistit restaurátorské záměry a postupně mobiliář řadit do Programu restaurování.
  • mobiliář kostela sv. Václava

 

Realizační tým výstavy:
PhDr. Martina Veselá, Mgr. Bc. Irena Tobiášková, Ing. arch. Martina Gregorová, Lucie Herbricková a Roman Staněk
 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, děkuje touto cestou za vstřícnost a spolupráci pracovníkům Muzea Vysočiny Pelhřimov v čele s ředitelem Mgr. Ondřejem Hájkem. Zvláštní poděkování patří našemu kolegovi PhDr. Petru Koukalovi, bez kterého by nemohl vzniknout speciální panel věnovaný problematice ohrožených varhan.

 

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka